20. září 2022 přišla smutná zpráva z Anglie...

Webové stránky jsou ve zkušebním provozu. Děkujeme za pochopení.

Pavel Dias
Torzo – Vzpomínky pro budoucnost

Technické specifikace výstavní kolekce:

Formát: B2–B1, (500 × 707 – 707 × 1000)
12–20 panelů na výšku
Podklady pro tisk ve formátu PDF

Jazykové mutace: Čj, Aj, Nj
Vzdělávací program
Doprovodný film
Součástí je plakát a pozvánka jako PR výstavy.
Konkrétní rozsah a formát upřesněn dle možností vystavovatele.

Kontakt: produkce@pamatnikticha.cz

Pavel Dias (1938–2021) patří ke stěžejním osobnostem české reportážní a dokumentární fotografie. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s Brnem, kde studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole a kde poznal jednoho ze svých hlavních mentorů Karla Otto Hrubého. Na FAMU se v roce 1964 stal prvním absolventem specializovaného oboru fotografie. Pavla Diase můžeme, společně s Dagmar Hochovou, Markétou Luskačovou a Josefem Koudelkou, řadit k zakladatelským osobnostem české dokumentární fotografie. 

Výstava Torzo – vzpomínky pro budoucnost představuje Diasův pravděpodobně nejdůležitější soubor, a to jak ve smyslu umělecké kvality, tak společenského dosahu. Dias se tématu holokaustu fotograficky věnoval od roku 1963, nicméně propojen byl s touto tragickou kapitolou dějin osobně již od dětství. V koncentračních táborech strávil část války jeho dědeček a strýc se z něj nevrátil. 

Pavel Dias k souboru přistoupil z pozice humanistického dokumentu, který stál u kořenů jeho tvorby a jemuž byl věrný v podstatě po celý život. Téma člověka vrženého do tohoto světa se všemi jeho úskalími i radostmi bylo pro jeho generaci zásadní. Buchenwald, Osvětim, Březinka, Oranienburg, Ravensbrück či Terezín nabídly nepřeberné množství emocí. Dias zde totiž nezachytil jen budovy a expozice žalující na nepochopitelné pohrdání lidskými životy, ale též pietní akty, návraty přeživších a jejich radostná a dojemná shledání. Zachytil také proměnu těchto památníků za více jak třicet let, kdy se z tichých míst paměti staly turistické cíle pro milióny lidí, jimž povětšinou chybí osobní propojení s hrůzami druhé světové války. Vznikl tak naprosto ojedinělý dokument.