Řetěz otřesů, kterými společnost po více než sto let prochází, se neodráží jen v katastrofách, jako jsou události, které si připomínáme 13. července.
Tyto „otřesy“ jdou napříč společenským, intelektuálním a uměleckým životem – což samozřejmě nemíním srovnávat s politikou a též to s ní přímo nesouvisí.
Jeden z velkých otřesů neboli změn v hudbě nastal koncem 19. století, když Claude Debussy prohlásil, že systém harmonie založený na kadenci skončil a že de facto jakýkoliv akord lze navázat na jakýkoliv jiný akord. Tato převratná myšlenka stála u zrodu „moderní hudby“. Krátce nato objevil Arnold Schönberg možnost opustit tonalitu a vyrovnat důležitost každého tónu v celé dvanáctitónové stupnici. A necelých padesát let později John Cage demonstrativně upozornil ve svých skladbách, koncertech a přednáškách na význam ticha.
Cage změnil koncept pauzy a namísto ní vytvořil ticho. Pauzy, které před tím rytmicky a frázovitě separovaly tónové linie, změnil Cage na opravdové ticho se stejnou váhou jako samotný zvuk.
To otevřelo možnosti hudebního projevu odlišné úrovně. A navíc Cage odmítl rozdíly mezi zvukem hudebním a nehudebním: „Vše, co zní, lze použít v kompozici, včetně ticha,“ řekl.
To vše mně vyvstalo na mysli, když jsem byl pozván Památníkem ticha uspořádat koncert k výročí terezínského rodinného tábora BIIb.
Petr Kotík,
New York 16. května 2023
Koncert se koná pod záštitou prezidenta České republiky Petra Pavla a ministra kultury Martina Baxy.
